Věda dokazuje existenci Boha - 6.část

17. listopadu 2009 v 15:01 | Marpefi |  Věda a Bůh
pokračování 5. argumentu

Chromozomy a sekvence aminokyselin v proteinech Jaképak evoluční vztahy odvodíme z toho, že rak má 116 chromozomů, kapr 104, holub 80, šváb, šimpanz, brambory, tabák a švestka po 48 chromozomech a člověk 46? Že by člověk pocházel z brambor nebo ze švábů? Co do počtu chromozomů jsme těsně vedle nich, můžete si vybrat!

Nebo vám nabídnu jiný evoluční rodokmen, podle vzrůstajícího počtu chromozomů: řasa (12), hrách (14), meruňka (16), mrkev (18), chmel (20), mák (22), rajče (24), žába (26), bříza (28), ořech (32), jabloň (34), žížala (36), ještěrka (38), vepř (40), oves (42), člověk (46), šimpanz (48). To je evoluce, co říkáte?

Anebo se podívejme na evoluční "podobnosti" jinak. Můžeme srovnávat třeba řetězce aminokyselin v různých organizmech, např. u proteinu cytochromu C nebo hemoglobinu, a zjistit procentuální odchylky jednotlivých sekvencí, a tak porovnat evoluční vzdálenost jednotlivých živých tvorů. Zjistíme (dle cytochromu C) tyto zajímavosti:

bakterie (Rhodospirillum) je stejně vzdálena od savců, ptáků, ryb, hmyzu i rostlin v neměnném poměru 64-69%.

kvasinka je stejně vzdálena od koně, holuba, tuňáka, mouchy, slunečnice, člověka, a to o 40-45%.

bourec morušový (motýl) je stejně vzdálen od koně (savci!), holuba (ptáci!), želvy (plazi!), kapra (ryby!) a mihule (kruhoústí!), a to o 27-30%.

Budeme-li zkoumat řetězce hemoglobinu, zjistíme, že:

mihule (kruhoústí) je stejně vzdálena od kapra, žáby, slepice, kangaru (vačnatci) i člověka, a to o 73-81%.

Budeme-li prověřovat obratlovce, najdeme opět stejné vzdálenosti odchylek v cytochromu C:

kapr je stejně vzdálen od koně, králíka, slepice, želvy a žáby, a to o 13-14%.

Můžeme tedy dojít k závěru, že jak v počtu chromozomů, tak v procentuálních odchylkách dvou společných proteinů, nenacházíme ani stopu po nějakém klasickém evolučním schématu, jak se to učí na školách, tedy ono:

kruhoústí…………..ryby…………..obojživelníci……………plazi……………savci.

Ze shora uvedených odchylek si tedy můžeme, podle atlasu proteinových struktur M. Dayhoffa, sestavit zcela neortodoxní evoluční posloupnosti, třeba prověřením řetězců hemoglobinu jednotlivých organizmů a jejich odchylek od mihule (procenta jsou v závorkách). Pak evoluční vývoj probíhal takto: kapr (75) je předchůdcem kangaru (76), kangaru předcházel slepici (78) a po slepici teprve mutace vytvořily žábu (81). Srovnáme-li odchylky cytochromu C různých organizmů od kapra, můžeme vytvořit tento model evoluce: kůň (13), králík (13), želva (13) a žába (13) - ti všichni vznikli v jedné době a nemůžeme stanovit, kdo předcházel komu, ale až po nich a z nich se teprve vyvinula slepice (14).

Pro evoluční teorii platí, že čím více poznání, tím více bolesti (Kaz 1/18) V jedné studii Arcady Mushegian a jeho kolegové porovnali 36 proteinů pocházejících z lidí, arthropodů (mouchy), nematodů (červ C, elegans) a droždí. Objevili, že různé proteiny mohou generovat rozličné domnělé fylogenetické stromové topologie. Silně to ukazuje, že historické fylogeneze by neměly být odvozovány na základě genu kódujícího jeden protein, říká tato studie. Pokud tedy člověk není předpojatý a evoluční teorie pro něj není svaté dogma, které prostě platit musí, pak z výše uvedeného zjistí, že evoluci dokládat podobností sekvencí proteinů je neprůkazné. (Viz také Brand, Davis a Kenyon, Denton)

Zajímavé příbuznosti Např. želvy a chřestýši, náležející k plazům, by měli mít k údajnému společnému předku blíž než k lidem. A tak evolucionisté budou očekávat, že cytochrom c chřestýše bude mnohem podobnější cytochromu c želvy než člověka. Leč, není tomu tak. Cytochrom c chřestýše se liší od cytochromu c želvy na 22 místech, zatímco od cytochromu c člověka jen na 14 místech a želva je dokonce blíže ptákům, než chřestýšům. Podobně lidé a koně, tedy placentální savci, by asi (kdyby platila evoluce) měli mít větší shodu v cytochromu c než lidé s vačnatci, třeba s klokanem. Ani zde tomu tak není. Lidský cytochrom c se liší od koně na 12 místech, ale od klokana jen na 10. (Viz Brand, Ayala)

Pseudogeny. Nyní už se přestávají jevit jako "junk" (odpad), tedy jako oněch 180 darwinovských rudimentárních orgánů, ze kterých nezůstal ani jeden. Začínají vykazovat určité funkce, např. tlumící a spouštěcí. Jejich sekvence se v organizmech často mění a zjistilo se, že se podstatně velké části pseudogenů liší od rodičovských generací, což ztěžuje/zlehčuje evoluční výklad homologií. Nyní se též ukázalo, že nezávislé přírůstky dlouhých i krátkých úseků (LINE i SINE) pseudogenů mohou vznikat na tom samém místě u různých organizmů, a nejsou tedy, přísně vzato, nepravděpodobné, ale pravděpodobné. Vypadá to, že tyto úseky pseudogenů mají svůj vztah k určitým zlomům ve stočených úsecích chromozomů. Kdyby byly zbytečné, proč by tyto tak energeticky nákladné úseky DNA evoluce už dávno neodstranila, když mechanizmus odstraňování je známý? Navíc byly ortologní (duplikátní geny v jiném organizmu) úseky SINE pseudogenů (300 párů bází) nalezeny v různě evolučně vzdálených kmenech organizmů. Ne, opravdu není oprávněné použít pseudogeny jako důkaz původu člověka z primátů.

Bakterie (stejně jako všechny organizmy) vykazují stabilitu - ne tendenci se vyvíjet Základem evoluční ortodoxie jsou mutace neustále měnící genom organizmu a dodávající tak "materiál" pro selekci, která se uplatňuje v boji a úspěšném rozmnožování. To jsou "věčně zelené evoluční mantry a modlitební mlýnky". Ale ukázky, kam až tyto mutace mohou v současnosti fenotyp skutečně dovést, nemá evoluční ideologie žádné! Jen bohatou rétoriku. Jerry Moore studoval bakteriální čistou kulturu Proteus mirabilis, druh patřící k čeledi Enterobacteriaceae (řád Eubacteriales). Chtěl zjistit, při její izolaci, jak stabilní či variabilní tato kultura bude v měnících se podmínkách. Organizmy byly postupně vystaveny 10 náhodně vybraným laboratorním prostředím a kultury byly udržovány v rozmezí teplot 20-37°C po dobu tří měsíců. Podmínky pro kultivaci a inkubaci byly měněny, ale stovkám generací bakterií zůstalo zachováno životaschopné prostředí. Po 62 postupných změnách, 30 biochemických a antibiotických charakteristik citlivosti se nezměnilo od původní kultury, kromě nepatrné a měnící se proměnlivé citlivosti na Penicilín G. I tato změna byla ale spíše způsobena poškozením buněčné stěny bakterií komponenty jedů než následkem odezvy na Penicilín G. I když je tento experiment jistě omezen co do rozsahu i času, ukazuje nicméně na vysokou biologickou stabilitu. Moore sám ve své zprávě uvádí příklady z vědecké literatury, dokládající neuvěřitelnou biologickou stabilitu, včetně studie, která ukazovala, že během 150 let intenzivních výzkumů na bakteriích si bakterie podržely vyhraněné biologické vlastnosti.

Srovnejte, prosím, tuto skutečnost s neustálými evolučními proklamacemi, jak neuvěřitelně pestrý materiál mutace stále dodávají evolučním procesům. Evoluční biolog profesor doktor Jacob Segal kritizuje mutační teorii a píše: "Kdo mohl někdy nahlédnout do mechanizmu buněčných funkcí, nedokáže si při nejlepší vůli představit, jak by se tyto vzájemně těsně propojené mechanizmy měly mutací v jediném systému podstatněji zlepšit. Bylo by to totéž, jako kdybychom chtěli vylepšit rozhlasový přijímač tím, že bychom nazdařbůh změnili hodnotu odporů a kondenzátorů a nahradili jeden typ tranzistorů jiným. Tím se přístroj nezlepší; pravděpodobně bude fungovat hůře nebo vůbec ne, rozhodně však z něho nebude televizor. Jediný typ "mutace", kterou můžeme provést bez nebezpečí, je nahradit kulatá tlačítka hranatými nebo natřít kryt jinou barvou, což by přibližně odpovídalo mutaci na biologických konečných stanicích /tj. např. vznik rezistence, pigmentace, změny velikosti apod./. Aby některá ze životně důležitých funkcí snesla mutaci bez vážné škody, bylo by třeba příslušně sladit řadu jiných funkcí. U téhož jedince by tedy muselo dojít současně k několika mutacím, jež by navíc nesměly být nahodilé, ale přesně vzájemně sladěné."(Je život záhadou? - str. 95)

Rezistence bakterií na antibiotika a mutace - žádná evoluce Rezistence může být primární a získaná, primární je přirozená, poměrně vzácná, takový druh bakterie prostě nenese zásahové místo pro dané antibiotikum. Našly se bakterie v mrtvých tělech námořníků pohřbených při neúspěšné arktické expedici r. 1845. Ty vykázaly resistenci na penicilin a jiná antibiotika, tedy už v době, kdy se ještě antibiotika nepoužívala. Gramnegativní bakterie (mají tenčí ale pevnější buněčnou stěnu tvořenou mureinem - oproti grampoz. b.) jsou podstatně méně citlivé (čili více rezistentní) na penicilin než grampozitivní b. Jako příklad volně žijícího patogena s vysokým stupněm přirozené rezistence může sloužit Pseudomonas aeruginosa. Většina kmenů této bakterie byla vůči mnoha antibiotikům rezistentní hned od začátku, v době, kdy se s antibiotiky teprve začínalo.

Získaná rezistence (tj. většina rezistencí) může vzniknout mutací, ale vzniká spíše přirozenou obranou, kterou je bakterie vybavena podobně jako jiné organizmy - tedy žádnou evolucí. Mnohdy se za mutaci vydává přirozený obranný proces patogenního mikroorganizmu. Ten např. přeprogramuje aktivní místa antigenu, takže protilátka ztratí svoji rozlišovací schopnost. Nebo přeprogramuje celý genom. Také bodové mutace často způsobí rezistenci. Bakterie, kterou původně antibiotikum zabíjelo, začne být odolná. Nejedná se zde o nějakou evoluci a rezistentní bakterie se také nikam nevyvíjejí! Jde o běžný evoluční trik: každá změna = evoluce! Spadne meteorit, je to evoluce. Bakterie či virus aktivuje svoje obranné mechanizmy, je to evoluce. Změní se barva kůže, peří, velikost zobáku, zakrní křídlo či oči - to je všechno evoluce. Když se něco narodí, je to evoluce, a když to umře, je to také evoluce. Jen pořád chybí jasný příklad, kdy a kde se nějaký orgán vyvine, když tam nikdy předtím nebyl. Tyto důkazy evoluce stále bolestně postrádá. Proto se na evoluci musí věřit.

Evolucionisté dosud nikde nepředvedli vznik nového orgánu, ani náběh k němu, ba ani vznik jediného nového genu - všechno, co dělají, je jen založeno na bohaté rétorice kolem mutací. Polský genetik M. Giertych říká: "Existuje mnoho příkladů negativní nebo neutrální mutace, ale neznám ani jediný příklad, který by mohl dokumentovat pozitivní mutaci." Matematik a lékař M.P. Schützenberger označil v r. 1996 přirozenou selekci za zcela nedostačující evoluční faktor. Lee Spenter, rovněž matematik, poukázal v své nedávné knize "Nic není náhoda" na základě moderní informatiky, že mutacemi nové informace nejen nevznikají, nýbrž se ztrácejí.

Snižování výšky, věkové hranice, degenerace K všeobecně rozšiřovaným omylům patří, že výška člověka roste zároveň s délkou jeho života - což je "mocný" důkaz evoluce. Pravý opak je pravdou. Výška evidentně kolísá během staletí. Je závislá na zeměpisném pásmu, kde daná populace žije, asi i na životosprávě, určitě na rase (všimněme si výšky Vietnamců, Číňanů nebo Cikánů). Určitě výška není důkazem evolučního pokroku, to by pak stromy, žirafy, sloni nebo dinosauři museli být nejvyvinutějšími organizmy na Zemi. Vzrůstem člověka se zabývá auxologie. Průměrná výška je dána geneticky, rozdíly u populací se stejným genetickým faktorem jsou dány životním prostředím a životní úrovní - čím vyšší, tím vyšší lidé. Nejvyšší lidé jsou v Holandsku a Švédsku. Mladí Holanďané a Švédové dosahují průměrné výšky 184 cm, celá populace 179. Je to o 1 cm víc než u Norů a Dánů. USA a GB mají v průměru 175 cm. Rostou také příslušníci jiných ras. Mladí Japonci vyrostli mezi roky 1957 a 1977 o plných 10 cm. Ale genetický fond Asiatů nedovolí, aby se jejich výškový průměr vyhoupl na úroveň Evropanů. Průměrný Japonec měří dnes 164 cm, ale lze tam narazit i na dvoumetrové. Výškový nárůst Američanů začal stagnovat po první svět. válce. Děti rostou hlavně o prázdninách. Na výšce se také může projevit nedostatek lásky. Vyšší lidé žijí též déle.

Ve starověké literatuře se často hovoří o obrech (vzpomeňme třeba Kyklopy s jedním okem). Také bible obsahuje mnoho zmínek o lidech nadměrného vzrůstu. Stopy obrů, části jejich koster a jejich stavby byly nalezeny na mnoha místech světa. Doane Hageová pracovala v letech 1969-1972 na americké vojenské základně ve městě Sukiranu na japonském ostrově Okinawa. Podnikala výlety na maličký ostrůvek, vzdálený asi 280 km jižně od Okinawy, a nalezla tam kostry obrů. Kosti měly tmavou barvu kalné vody. Patřily zřejmě pěti nebo šesti lidem obřího vzrůstu. Asi nezemřeli přirozenou smrtí, tři lebky byly roztříštěné, žebra a stehenní kosti zlomené. Několik kostí chybělo. Lebky měly velké oční důlky. Kosti byly v jedné tamní jeskyni, ale archeologové o nález neprojevili zájem. Kromě toho jsou po celém světě nalézány lidské stopy nadměrných, obřích rozměrů, často ztvrdlé v sedimentech (vápenci, pískovci atd.). Mnohdy ve vrstvách pro evoluční teorii "nevhodných" - druhohorách i prvohorách.

Také poblíž Okinawy, u pobřeží ostrova Yonaguni, nalezli potápěči v hloubce 25 m pozůstatky obřích staveb. Jaime Rodriguez představil ve dvouapůlhodinovém televizním pořadu fragmenty sedm metrů dlouhé kostry obryně. Dále byla nalezena měkká, kožená, kvalitně ušitá bota, která je stará téměř dvě tisíciletí. Objevili ji archeologové v severoíránské provincii Zandžán v bývalém solném dole spolu s lebkou a dalšími pozůstatky. Muž, kterému bota patřila, byl na svou dobu neobvykle vysoký. Měřil přes 180 centimetrů a kromě velmi dobrých bot měl na sobě i kalhoty z dosud nejlepší látky, jaká byla při vykopávkách v Persii nalezena, a zlatou náušnici. Nenechme se tedy zmást rozšířenými evolučními pověrami o stále stoupající výšce člověka, dokládanými malými brněními ve středověku a podobnými příklady, které nesouvisí s celkovou historickou realitou od stvoření světa, ale dokládají jen časově, kulturně či místně podmíněné okolnosti.

Délka života Je stejně jako výška závislá na mnoha faktorech. Ani délka života nesvědčí o evolučních výhodách - pak by některé stromy (borovice osinatá, americké sekvoje) nebo třeba želvy musely být evolučně výše než lidé. O dlouhověkosti před potopou hovoří bible i jiné starověké prameny, ale ještě tisíc let p. n. l. čteme o průměrné délce věku pouhých 70 let s výkyvy nahoru i dolů. Určení stáří uhynulých organizmů (včetně člověka) bývá často obtížné, dokonce i u stromů s letokruhy (ne vždy platí jeden letokruh = jeden rok). Dr.Cuozzo dělal výzkum neandertálských nálezů mnoho let. S dr. Brianem Garnerem vytvořili počítačový model, jak se hlava a obličejová část mění s věkem. S tímto modelem byli schopni ukázat, jak by vypadal obličej a hlava člověka v 500 letech věku. Porovnáním s neandertálskou lebkou se ukázalo, že Neandertálci byli asi nejdéle se dožívajícími lidmi. "Pozůstatky lidí vyzvednuté archeology (téměř jistě lidí předpotopních) nesly známky dlouhověkosti mnohem větší, než si dokážeme dnes představit. Nejnápadnějším znakem této dlouhověkosti jsou zuby opotřebované mimořádným způsobem - až do lůžek... Kromě toho existují bohaté důkazy z dávných dob o tom, že kdysi na této Zemi žila rasa velmi zdatných lidí se skvělými svaly, s mozkovou kapacitou přesahující kapacitu moderního člověka, a majících všechny znaky extrémní dlouhověkosti (Problém přechodných forem, CRSQ 12/98) Také jsem již výše (Ad4) zmiňoval mayského vládce Hanaba Parkala, jehož původně stanovené stáří (40 let) muselo být na základně nových poznatků zdvojnásobeno. Ani v názorech na průměrné stáří člověka se nenechejme ovlivnit evoluční propagandou. Pokud jde o výšku lidí a délku jejich života, můžeme říci známé: nic nového pod sluncem.

Evoluční učení mělo a má nedozírně tragické důsledky na generace lidí Naivně mylné evoluční pohledy, kombinované neznalostí a ateistickým fanatizmem, často zbrzdily pokrok vědy, jako tomu bylo např. v embryologii. Proč se zabývat hledáním funkce nějakého orgánu, když jsme jej předem prohlásili za zbytečný a nepotřebný evoluční odpad? Když "víme", že je už dnes nepotřebný, nebudeme přece zkoumat jeho význam a můžeme ho z těla rovnou odstranit, jako třeba mandle. To jsou jen ty méně tragické důsledky evoluční pavědy a fantaziologie.

K těm horším důsledkům patří Freudova psychoanalýza, silně ovlivněná mylnou rekapitulační teorií a Freudovým evolučním zápalem. Až sem může být vystopována sexuální revoluce 20. století a její tragické důsledky zvláště na mladou generaci současnosti, včetně rozšíření AIDS. Miliony potratů jsou pak obhajovány mylným tvrzením, že "plod ve stadiu ryby" můžeme klidně zabít. A tak když se mladé děvče obává potratu, protože kdesi v hloubi ještě nezkaženého srdce cítí, že to není správné, lékař ohlupený evolučními nesmysly jí ukáže na monitoru embryo a vysvětlí, že její zárodek je právě ve stádiu ryby, a není tedy třeba mít výčitky svědomí - zabít rybu není přece hřích. To jsou praktiky např. z USA. Že je toto tvrzení evolucionistická lež, bylo vysvětleno výše.

V devatenáctém století v Americe byli takoví lidé jako Chauncey Depew, John D. Rockefeller nebo Andrew Carnegie bezohlednými evolucionisty. Depew se holedbal svým vlastním "přežitím nejschopnějšího" díky "vyšším schopnostem, předvídavosti a přizpůsobivosti." Rockefeller nepovažoval obchodní dravost a bezohlednost za "zlou tendenci v obchodě. Prostě se tak projevuje přírodní zákon." Carnegie je dnes oslavován, ale ve své době byl krutý a bezcitný ke svým konkurentům stejně jako ke svým dělníkům. O tom, jak se setkal s evolučním názorem, napsal: "Vzpomínám si, jak to světlo přišlo náhle jako potopa a všechno bylo jasné. Nejenže jsem se zbavil teologie a nadpřirozena, ale také jsem našel pravdu evoluce." Všichni zmínění lidé uplatnili učení Herberta Spencera, který razil hesla jako "přežití nejschopnějších" a "boj o existenci" ještě před Darwinem. Spencer je aplikoval právě na oblast ekonomiky a mnozí průmyslníci devatenáctého století ospravedlňovali svůj postoj k práci (včetně dětské) na základě tvrzení, že to prospívá lidské přirozenosti.

Další důsledek mylného Darwinismu byl silný vzrůst rasismu. Rasismus existoval dávno před Darwinem, ale mylnou evoluční teorií byl povýšen na vědu a silně zesílil, jak přiznal i evolucionista Stephen Jay Gould: "Biologické argumenty pro rasismus mohly snad být běžné již před r. 1859, ale mnohonásobně zesílely až po přijmutí evoluční teorie." Evolucionisté pochopitelně o Darwinově rasismu nemluví, ale ten je jasný. V Původu člověka Darwin opakovaně předkládá rasistické úvahy o tom, že primitivní lidé jsou mezičlánkem mezi zvířaty a člověkem a prohlašuje, že "někdy v budoucnosti, nepříliš vzdálené, pokud ji měříme staletími, civilizovaná rasa vyhubí a nahradí divošské rasy celého světa." Žel, to je jedna z mála věcí, ve které se Darwin téměř nezmýlil.

Hitler se pak těchto Darwinových proroctví ochotně chopil a dotáhl je k úděsnému naplnění. Jeho kniha Mein Kampf (Můj boj) a mnohokráte se opakující slovo die Entwicklung (vývoj) nás nenechají na pochybách, z čeho čerpal. Tak se i Stalin, který pod vlivem Darwinova díla O původu druhů ztratil víru v Boha, cítil povinen ve jménu evoluce a třídní nenávisti zbavit lidskou společnost těch méně pokrokových tříd. Nadšeným darwinistou byl též Mao Ce-tung, největší masový vrah 20. století a architekt čínské kulturní revoluce. I on si liboval v nelítostném boji o přežití "ŕ la Darwin" a byl mu primitivně věrný. Máme tedy za sebou "skvělé evoluční 20. století" s jeho miliony vyvražděných lidí ve jménu evoluce, nepočítaje další miliony potratů. Avšak to úplně nejhorší je setba nihilismu a beznaděje v myslích současných mladých lidí v důsledku jejich indoktrinace evolučními bláboly a lžemi už od prvních krůčků života. Šokující nárůst sebevražd v celém světě (děsivá čísla přicházejí např. z Číny) ukazuje, že "evoluce je skutečný vývoj vpřed" - jak ve fyzické, tak i v psychické oblasti.

Jak sami vidíte, jenom výčet a stručné objasnění argumentů se nevleze na blogu na jeden článek...rozebírání jednotlivých argumentů apod. zabírá tisíce stran, na které zde není prostor (a ani to není možné z důvodu autorského práva...). Níže uvádím použitou literaturu, nějakou další poskytnu případným zájemcům.

Bylo by asi na místě věnovat celou další kapitolu tomu, jak nejváženější a nejprestižnější evoluční zastánci a vědci falšovali mnoho důkazů (prokazatalné!), jež se i desítky let prosazovaly jako nesporné důkazy pro evoluci, jak z mnoha datovacích metod, které vykazují nízké stáří, vyberou jednu, která se jim hodí do šuplíku, protože ukazuje nesmyslné miliardy let - a tím pak masírují veřejnost, že je to tak staré. Samotné datovací metody a jejich použití je extrémně sporné (k dispozici mám studii o datovacích metodách). Nejen za zmínku stojí úpěnlivá ignorace, popírání, přehlížení a zesměšňování všech nálezů a faktů, které naprosto odporují evoluci. Všímejte si dokumentů o evoluci, kterými vás masírují snad každý týden. Drtivou většinu sporných bodů, nemluvě o nevyvratitelných nálezech apod. tam nikdy neuslyšíte!!!


Samozřejmě ani kreace není bez problémů. Mezi nejdiskutovanější patří např. orgány na zabíjení, zlo, zabíjení, potravní řetězec apod. K tomu se však částečně vyjadřuje samotná Bible. Nicméně mnohé vysvětlení budou pravděpodobně jenom dohady (nikdo u toho nebyl, když se tak stalo).

Na závěr ještě podotýkám, že tyto argumenty NEJSOU ÚPLNÉ!!! Existují ještě desítky dalších velmi závažných důkazů proti evoluci (a pro Boha) z různých vědeckých i nevědeckých oblastí. Kdo však bude chtít, nebude mít problém je v odborné literatuře najít...Co toto všechno znamená pro smysl života člověka? Přemýšlejte...


Díky za poskytnutí mnoha materiálů, přednášek, dokumentů apod. patří Pavlu Kábrtovi (www.kreace.org)

Pro znalé AJ předkládám odkaz na mnoho vědeckých publikací, které se těmto tématům věnují také ZDE

A na konec ještě malý bonus...článek na jedny z mnoha "NEPOHODLNÝCH NÁLEZŮ" pro evoluci, kdy se nalezly stovky kamenných, keramických aj. sošek dinosaurů...článek hezky ukazuje, jak se tyto objevy snažili vědci zakopat "pod koberec", protože dle evoluční teorie dinosauři !!!nesměli!!! žít spolu s lidma:) ZDE


Použitá literatura:

Encyklopedie: Zvíře, Universum, Encarta, Leda, Diderot, Obratlovci;
Časopisy: CRSQ, Acts & Facts, Origin&Design, Vesmír, M2000, Creation Matters;
Knihy a brožury: Tajemství vzniku života, Darwinova černá skříňka, Darwinův omyl, Omyly v dějinách Země, Přehled biologie, Slepý hodinář, Pandin palec, Pochází člověk z Adama, Evoluce bez hranic, Zachování individuality, Fosilie a evoluce, Evoluce-podvod století, Tajemství života, Tajemství potopy, Věda a víra, Evoluce obratlovců, Jablko sváru, Přírodní vědy neznají žádnou evoluci, Pád člověka a biologie, Lidská přirozenost, Je život záhadou?, Studie o karbonu, Bible a současná věda, Velký třesk a absolutní datování, Věda a bible, Dějiny 20. století, Intelektuálové, Potopa, Původ a budoucnost člověka;
Z internetu: A Chemist´s Views of Life: Ultimate Reductionism & Dissent, Is life an accident?, Archeoraptor: Feathered Dinosaur from National Geographic Doesn´t Fly, Evolution and the Human Tail, The Human Vermiform Appendix - a General Surgeon´s Reflections, Embryology and Evolution, ´Vestigal´ Organs: What do they prove?, How can we see distant stars in a young Universe?, Does the human fetus temporarily develop gills, a tail, and a yolk sac?, Creation and the Flat Earth, The Place of Trace Elements in the Creation, Human gills - is it true that humans have occasionally been born with gills?, Fraud Rediscovered, Evolution, chance and creation, Animals that stand out in a Crowd, A Decade of Creationist Research, part I and II, Your appendix: it´s there for a reason, Useless horse body parts: No way!, Are some thyroid cells 'vestigial'?, The Panda thumb, Stumbling over the impossible, Salty seas: Evidence for a young earth, Rats: no Evolution!, Reptails evolved into Mammals, To make a tail for a whale, New eyes for blind fish, Are pseudogenes 'shared mistakes' between primate genomes?, Male nipples prove evolution?, Living fossils, How did fish, invertebrates and plants survive the Genesis Flood?, Homology and Origins, Genová symetrie, Genové odpady, Human Fetus Development - Christian Answers, Is Lack of Room for Wisdom Teeth Proof of Evolution?, Důkazy mladé Země, Drosophyla a její geny, Genetika - nepřítel evoluce, Bakteriální rezistence, Baraminologie - pád biogenetického zákona, Where are all the Humans Fossils?
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kramar Kramar | 25. listopadu 2009 v 14:17 | Reagovat

Ty mně asi nebudeš mít moc rád... ale opravdu nejde vybírat si jen jednostranné argumenty. Kam kouknu, máš chyby. Namátkou: Uvádíš: Polský genetik M. Giertych říká: "Existuje mnoho příkladů negativní nebo neutrální mutace, ale neznám ani jediný příklad, který by mohl dokumentovat pozitivní mutaci." On nezná POZITIVNÍ mutaci genu CR1? Pro vysvělení - to je změna genu lidí co žijí mimo Afriku a vylepšuje odolnost proti malárii... odkud spadnul pan Giertych? Z Marsu? A ty ho cituješ. Proč by ne když se jeho názor hodí :-))

2 Marpefi Marpefi | 25. listopadu 2009 v 18:17 | Reagovat

[1]: odkazuji se na odpověď v jiné části článku, kde jsem odpověděl prvně.

(bylo by lepší diskutovat na jednom vlákně - odpovědi případně tam prosím)

3 biochemik biochemik | 4. února 2011 v 21:42 | Reagovat

Naprosto absurdní se základní neznalostí problematiky

4 Marpefi Marpefi | E-mail | Web | 6. února 2011 v 17:12 | Reagovat

[3]: Zdravím Vás,

ano, jedna polovina biochemiků tvrdí - naprosto absurdní ten váš kreacionismus...

Druhá polovina (byť menší) říká opak...

Vyberte si tedy...

Marpefi

5 Petr V. Petr V. | E-mail | 16. května 2011 v 10:35 | Reagovat

Marpefi zdá se mi, že jsi spadl z Marsu spíše Ty. Proč myslíš, že mutace genu CR1 je pozitivní? V jakém ohledu? Ono totiž nejedna praxe prokázala, že nic není zadarmo a to, co se může zdát právě tím omezeným vědeckým pohledem jako pozitivní, má v dalekosáhlém důsledku a dopadu tolik negativ, že by páni vědci měli být již také povoláváni k zodpovědnosti a nést důsledky!

A k Tvému druhému neurotickému vyzvracení .... Víš, ona se pravda vždy hlásá hůře, než alibi a strojené lži. Pravda nutí obhajovat, a to chce sílu a čest. Lež nutí jen ke konstruování, a to chce jen trochu fantazie a podlosti - a té, jak víme, je mezi lidmi tolik, že snadno zastupuje většinovou populaci

Vítejte na planetě Zemi mistře Marpefi ....

6 Marpefi Marpefi | E-mail | Web | 16. května 2011 v 11:31 | Reagovat

[5]: Zdravím Vás Petře,

děkuji za komentář. Tato série 6 článků je převzata od pana Pavla Kábrta, pokud se nepletu, proto Vám k prvnímu odstavci mnoho neřeknu.

Mohu se však vyjádřit k odstavci druhému, souhlasím docela s tím, co jste napsal, ale asi si neuvědomujete, že je to dvojsečný meč...Pravda se skutečně hlásá těžko, když mnozí zaslepeně odmítají existenci svého Stvořitele...to máte pravdu...:)

S pozdravem

Marpefi

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama